V rámci rekonstrukce budovy gymnázia jsme byli nuceni strávit zhruba tři čtvrtě školního roku v náhradní budově bývalé knihovnické školy na ulici Hapalova 6. Stěhování sem probíhalo koncem května roku 2018 a odsud koncem února 2019. Počítám-li dobře, je to nějakých 7 měsíců. A proč jsme se vlastně museli stěhovat a proč sem? V budově "Na Tereze" bylo zavřené třetí patro a částečně i přízemí a tudíž zde byl dostatek učeben pouze pro nižší stupeň. No a škola na Hapalově ulici je dlouhodobě opuštěná, pokud se nemýlím, tak od roku 2011 (s výjinkou rekonstrukce elektrických rozvodů na Tereze v roce 2013 kdy zde byli také studenti vyšších ročníků našeho gymnázia, ovšem po dobu pouze 3 měsíců).
Ono řekne se to jednoduše, tak prostě vyšší stupeň chodil jinam, praktické dopady byly ovšem mnohem širší. Prvním problémem bylo, že na Hapalce i na Tereze zvonilo jinak. Bylo to z důvodu přesunů tříd během vyučování mezi školami. Specialitou bylo, že po příchodu na Terezu z Hapalky nám zvonilo jinak než nižšímu stupni na Tereze. Vskutku lahůdka. Nicméně vůči organizaci přesunů ani zvonění nemohu vznést jedinou námitku, vše perfektně vycházelo. Pojďme nyní k již zmíněným přechodům. Z bezpečnostních důvodů a dle školního řádu bylo nutné, aby s námi šel vždy dozor. Přesuny po šesté hodině z Hapalky byly každý den nejvytíženější, neboť vždy odcházela celá škola. Myslím, že si dokážete představit, jak to vypadá, když pochoduje 8 x 30 lidí. Dokonce i sama paní profesorka Zemanová v září jeden z prvních přechodů komentovala slovy, že nám chyběly už jen transparenty. Avšak za nejzajímavější důsledek těchto přesunů považuji zvýšení tržeb U Agnes (pozn. autora - místní stánek se zmrzlinou).
Nechci ani počítat, kolikrát jsem slyšel rozhovor:
"Student: Dal jsem Vám to v kabinetě na stůl.
Profesor: V kterém kabinetě?". Bylo to dáno tím, že každý kantor sídlil ve dvou kabinetech. V jednom na Hapalce a v druhém na Tereze. Kdo nezažil, neví, jaké to bylo martyrium někoho někde zastihnout. Pokud bylo potřeba vyhledat nějakého kantora, student běžel do foyer na Hapalce a z různých rozvrhů a schémat zjistil, kde se dotyčný vyučující nachází a kdy a zda vůbec půjde na Hapalku.
Přestože byla situace vyřešena takto elegantně a nebylo nutné zavést dvousměnné vyučování na Tereze (ranní a odpolední), mnohým studentům se budova Hapalky příliš nezamlouvala. Uznávám, že i já jsem si z ní zprvu dělal legraci, ale postupem času jsem zjistil, že v sobě ukrývá jakési kouzlo. Ono, co byste chtěli od budovy, která už několik let čeká na generální rekonstrukci a stále nic. Do toho je ještě opuštěna a stane se terčem vandalů. Dílo zkázy pak dokonali odborníci v rámci architektonické studie v roce 2016, která by měla sloužit jako hrubý podklad pro vytvoření projektu na rekonstrukci Hapalky. Na mnoha místech odebrali vzorky omítky, zdi, stropu, v učebně H1 dokonce i kus skla z okna. Tyto chybějící části školy se staly terčem posměchu mnoha studentů, avšak myslím si, že tato škola si zaslouží spíše úctu a pomoc než výsměch.
Asi týden před osudným stěhováním jsem dostal nápad vyrobit virtuální prohlídku. Za tak krátkou dobu jsem však nemohl stihnout sehnat nějaké odpovídající vybavení, snímky tedy byly pořízeny na můj telefon připevněný pomocí tripodu k židli, která zde sloužila jako stativ. Omluvte prosím i skoky v jednotlivých fotkách, kdybych býval měl více času, přefotil bych je. V poslední řadě bych se chtěl omluvit za absenci snímků konců hlavní chodby v přízemí a patře. Nejedná se tedy o žádnou profesionální práci, ale o studentskou aktivitu, která má za cíl uchovat dokumentaci Hapalky z doby obyvání studenty Gymnázia Brno-Řečkovice.
Petr Smažinka, duben 2019